Aby mohl dodavatel navrhnout optimální vybavení skladu, potřebuje znát odpovědi na celou řadu otázek. Dobrá komunikace mezi dodavatelem a zákazníkem je odrazovým můstkem pro optimální řešení skladové logistiky.
Tvorbu každého projektu ovlivňuje celá řada aspektů. Co všechno potřebuje dodavatel vědět, aby mohl zákazníkovi předložit uspokojivé řešení? Zákazník by měl umět odpovědět na několik důležitých otázek. Základem je definovat manipulační jednotku a charakter skladovaného zboží, což určuje požadavky na regálový systém a také na způsob manipulace. Zákazník by měl mít jasno v tom, jaké činnosti budou ve skladu probíhat. Kromě samotného uskladnění zde mohou vniknout požadavky na vychystávání nebo například co-packing. Důležitý parametr představuje obrátka zboží ve skladu. Dodavatel potřebuje rovněž vědět, zda se bude jednat o stavbu nového skladu nebo jestli se bude muset přizpůsobit stávajícímu objektu. Je třeba vyřešit, jaká manipulační technika se bude používat a jaký regálový systém, což pak souvisí s požadovanou šířkou pracovní uličky a také s výškou skladu. Odborníci jsou přesvědčeni, že je důležité nabídnout komplexní návrh materiálového toku včetně optimalizace současného stavu.
Všechny strany musím míst jasno
V případě menšího zákazníka stačí pouze základní informace. U složitějších intralogistických projektů je zpravidla nutné optimalizovat materiálové toky a procesy ve firmě, optimalizovat zásoby a také flotilu manipulační techniky. Na začátku je vždy nutné provést analýzu potřeb zákazníka. Je potřeba uvědomit si, jaké manipulace a procesy budou ve skladu probíhat a také budou parametry haly.
Řešení musí zákazníkovi vždy vyhovovat na sto procent. Poznámky typu „nějak se to udělá“ rozhodně nejsou na místě. Z analýzy současného je možné získat informace, jak procesy ve stávajícím skladu probíhají, kde je možné ušetřit, kde jsou riziková místa, co je možné využít ze stávajícího skladu a jakým způsobem to změnit. Výsledkem analýzy a následným cílem je dosažení ideálního stavu. Pokud to z různých důvodů není možné, následuje diskuze mezi dodavatelem a zákazníkem o jeho možnostech. Stanoví se pomyslné mantinely, v nichž se bude řešení pohybovat. Dodavatel musí respektovat, že zákazník má většinou omezené možnosti. Další krok představuje návrh řešení a následuje vyjasnění všech podmínek a detailů. Poté dodavatel vypracuje cenovou nabídku a může dojít k podpisu smlouvy. Pak již nic nebrání realizaci.
Logistik se musí dívat do budoucna
Páteřní informační systém, který se používá pro řízení skladů, představuje WMS. Odborníci ze spolku SKLAD (nezávislá iniciativa pro poskytování komplexních služeb v industriálním segmentu) uvádějí, že WMS v posledních letech prochází dramatickým vývojem. Nemluví jen o digitalizaci logistických procesů. Řeč je především o postupující automatizaci a robotizaci. I když zrovna nestavíte sklad na zelené louce, můžete uvažovat o přínosech nových technologií. Projekty, které se týkají zavádění nebo úprav WMS, by proto neměly řešit jen aktuální situaci, ale měly by brát v potaz i rozvoj, který budete ve skladu řešit za rok, za pět nebo i za deset let. Zákazník by měl poptat silný a robustní nástroj, který dokáže z pozice systémového integrátora napojit a řídit technologie různých výrobců, propojit se s dalšími systémy ve společnosti a připravit logiku skladu pro veškeré procesy.
„Komplexní projekty s prvky automatizace nebo dokonce plně automatizované sklady znamenají pro Warehouse Management System zcela nový úkol – připravit algoritmus zkrátka na všechno. Tam, kde si člověk intuitivně poradí, musí mít systém jasně definovaný postup.“ Karel Šprojcar ze společnosti JK Logistika.
Dodavatel by měl být dlouhodobým partnerem
Logistická firma by neměla hledat dodavatele řešení, ale někoho, kdo s ní bude nad projektem přemýšlet, aktivně navrhovat zlepšení a korigovat její představy. Proto by se měla zajímat, jaké má dodavatel zkušenosti, jakým týmem odborníků disponuje a také jak investuje do svého rozvoje. Dodavatel by měl se zákazníkem udržet tempo i v dalších letech.
„Robustní řešení, které dokáže uřídit automatizační technologie, je obvykle výsledkem spolupráce více odborníků na naší straně. Doporučil bych, aby se zákazníci u dodavatele ptali i na zastupitelnost a roli konkrétních specialistů v dodavatelském týmu. Komplexní projekty nemohou být one man show. Bavíme se o několikanásobné kapacitní i znalostní náročnosti oproti implementaci pouze standardního WMS,“ je přesvědčen Rostislav Schwob z firmy Aimtec.
Vztah mezi zákazníkem a dodavatelem je ve výsledku vztah jako každý jiný. Musíte si „sednout“. Proto by mezi těmito dvěma subjekty měla panovat otevřenost, upřímnost a důvěra, že vám vybraný partner pomůže vyrůst.
Posoudit je nutné všechny parametry
Radim Jung, konzultant ze společnosti Logio, je přesvědčen, že skladové zásoby nabízejí jedny z největších a nejsmysluplnějších příležitostí pro digitalizaci. Algoritmické optimalizace skladových zásob totiž přináší značné a měřitelné úspory financí, energie a tím pádem i snížení ekologické stopy. Přitom ty největší přínosy v digitalizaci skladů se nacházejí mimo svět čárových kódů, tedy v pozadí, na úrovni plánování a řízení. Digitalizace provází celý cyklus existence skladu, od plánování polohy, návrhu skladu, výběru technologií, až po samotné řízení skladových zásob a tok zboží. V následujícím textu probereme úvod do každé této kapitoly, i když by si každá z nich zasloužila celou knihu, pakliže bychom chtěli jít detailů.
„Sklady hrají v plánování distribuční sítě klíčovou roli. Kde postavit sklad je pak tou základní otázkou, která může celý proces dlouhodobě zlevnit a zrychlit. Otázka se však může i větvit. Potřebujeme jeden velký sklad? Tři malé? Jeden hlavní a dva vedlejší?“ klade otázku Radim Jung a poukazuje na fakt, že tyto a jiné parametry, jako například hustota sítě, čas doručení, frekvence doručování, expirace, nebo třeba i dostupná lidská síla, vstupují do jedné velké rovnice, která hledá odpověď na tuto klíčovou otázku. Ta rovnice je tak komplexní, že vyžaduje určitě principy modelování, které už lidský mozek nezvládne. Bez počítačů je hledání odpovědi pouhým kvalifikovaným odhadem. To celé však neodpovídá na otázku, zda-li je vůbec nový sklad potřeba. K té se dostaneme dále v textu.
Jaký sklad postavit?
Existují různé druhy skladů. Horizontální, vertikální, automatizované, poloautomatizované, suché, chlazené atd. Přitom rozhodnutí, jaký sklad je pro zákazníka ten ideální, opět není jednoduché a vyžaduje pokročilé modelování, do kterého promlouvá velké množství proměnných.
„Jistě. Robotické sklady jsou sexy, cool a in. To z nich však nedělá výdělečný projekt. Minimálně ne v každém případě. Tedy rozhodnutí, jestli prošpikovat sklad technologiemi, nebo ne, a jaké možné scénáře existují, je pak opět výstupem detailních kalkulací, simulací a modelů,“ je přesvědčen Radim Jung a podotýká, že
pokročilým modelem již naplánovaného skladu je takzvané “digitální dvojče”. To simuluje skutečný chod skladu a hledá jeho úzká místa tak, aby se vše perfektně připravilo (a opravilo) ještě dříve, než se začne stavět. Digitální dvojče může mít mnoho podob. Může se jednat o vizuální reprezentaci provozu, která pomocí heat map ukazuje, jak následně chod skladu bude fungovat. Může se však jednat i o čistě matematickou (číselnou) simulaci, která provoz skladu simuluje pouze virtuálně, bez grafické reprezentace.
Malý sklad, dobrý sklad
Pravděpodobně nejsilnější argument pro digitalizaci skladů už je pak samotný provoz a optimalizace zásob. Ideální sklad je totiž malý. Je levnější a přehlednější. Udržet však sklad malý je úkol pro předpověď toku zboží přes sklad.
Radim Jung uvádí, že nejčastější takový příklad užití je v maloobchodě, kdy dochází ke kontinuálnímu čerpání zásob (přes prodeje) a doplňování zásob (skrze objednávky od dodavatelů). Malý sklad můžete udržet, pakliže nedbáte na dostupnost uskladněných produktů. To však není dobré, jelikož to způsobuje nespokojenost zákazníků, kteří chtějí mít zboží dostupné k prodeji ihned. A je to právě hledání toho ideálního poměru misek vah, aby zboží zůstalo dostupné a zároveň ho bylo jen nezbytné minimum, které je tím zlatým grálem v oblasti digitalizace.
„Klíčem k těm propočtům je schopnost softwarů předpovídat prodeje. A to je složité asi stejně, jako předpovídat počasí, a proto to (téměř) dokonale umí jen pokročilý software opřený o doslova miliardy výpočtů každý den. Výsledky takové optimalizace však mohou dosáhnout i 40% úspor skladových zásob a přesvědčit vás, že nový sklad nepotřebujete. Stačí si lépe zorganizovat ten současný,“ tvrdí Radim Jung a závěrem dodává, že řízení skladového hospodářství a dodavatelského řetězce obecně patří k nejvýznamnějším a nejužitečnějším případům použití simulací, machine learningu, umělé inteligence a jiných pokročilých algoritmů a technologií. Pro svůj masivní potenciál úspor se tak digitalizace skladů stala globálním trendem, který každoročně dál nabírá na síle.
Ve spolupráci s uvedenými firmami připravil Václav Podstawka.
Foto: Codeware a Logwin