Stejně jako správná klasifikace nebezpečného nákladu, použití vhodných obalů a značení zásilek patří příprava průvodní dokumentace k základním povinnostem, které musí odesílatel nebezpečného nákladu splnit.
Průvodní dokumentace je klíčovým materiálem, který zajišťuje dostatečnou informovanost všech zapojených účastníků – odesílatele, dopravce, příjemce a případně dalších stran. U přepravy nebezpečného nákladu mohou tyto dokumenty v případě mimořádné události poskytnout zásadní informace složkám integrovaného záchranného systému, což zvyšuje efektivitu zásahu a může zachránit nejen majetek, ale i zdraví či životy.
Průvodní dokumentace musí splňovat požadavky mnoha předpisů, a to jak z pohledu mezinárodních úmluv pro přepravu (například CMR pro silniční dopravu nebo CIM pro železniční dopravu), tak z pohledu specifických podmínek pro přepravu nebezpečných věcí (ADR pro silnici a RID pro železnici). Existují rovněž další specifické požadavky pro jiné druhy dopravy, jako je námořní, vnitrozemská vodní či letecká doprava. Tento text se však zaměřuje na nejčastější formy přepravy – silniční a železniční.
Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) a Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnici (CIM) definují minimální požadavky na obsah přepravních dokladů. Mezi tyto údaje patří:
- místo a datum vystavení,
- jméno a adresa odesílatele,
- jméno a adresa dopravce,
- místo převzetí zásilky a místo jejího určení,
- datum převzetí zásilky,
- jméno a adresa příjemce,
- obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu,
- počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla,
- hrubá hmotnost zásilky nebo jinak vyjádřené množství zboží,
- pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání,
- případně další důležité informace nebo instrukce.
Při přepravě nebezpečných nákladů musí být tyto údaje rozšířeny o další informace dle požadavků kapitoly 5.4 RID, resp. ADR, a to v předepsaném pořadí. Mezi základní doplňující údaje patří:
- UN číslo s předponou „UN“,
- oficiální pojmenování pro přepravu, případně doplněné technickým názvem v závorkách (dle ustanovení 3.1.2.8.1),
- číslo vzoru bezpečnostních značek (pro hlavní i vedlejší nebezpečí, v závorkách),
- klasifikační kód (u třídy 1),
- třída, pokud není v Tabulce A uveden vzor bezpečnostní značky,
- obalová skupina, je-li stanovena, případně doplněná označením „OS“ (Obalová Skupina).
K těmto údajům může být doplněna řada dalších doplňujících informací, vyžadovaných předpisy na základě specifických parametrů nákladu. Patří sem například ustanovení o odpadech, zvláštní požadavky pro záchranné obaly či prázdné nevyčištěné obaly, a v případě kombinované dopravy i specifická ustanovení pro přepravu v rámci řetězců navazujících na námořní nebo leteckou přepravu. Výsledný záznam v přepravním dokladu tak může být poměrně rozsáhlý a odesílatel nesmí opomenout žádné požadavky na jeho úplnost.
Přepravní doklad musí také splňovat požadavky na jazykovou podobu. V praxi to znamená, že dokumentace musí být vyhotovena v úředním jazyce země odeslání a současně v jednom z mezinárodních jazyků, jako je němčina, angličtina nebo francouzština, pokud není jeden z těchto jazyků již jazykem země odeslání.
Veškeré informace o nebezpečném nákladu mohou být uvedeny i v samostatném dokumentu, který tvoří nedílnou součást základního přepravního dokladu, například jako příloha. Toto řešení se využívá zejména u zásilek obsahujících více položek nebezpečného nákladu, jako jsou LTL nebo LCL přepravy, kde nelze všechny údaje uvést do omezeného prostoru přepravního dokladu. I zde je však nutné zajistit požadované jazykové verze.
Přepravní dokumentaci mohou doprovázet další přiložené dokumenty, které vycházejí ze zvláštních ustanovení nebo požadavků předpisů – a to nejen podle ADR nebo RID, ale také dalších právních rámců. Například při přepravě nebezpečných odpadů je vyžadováno mnoho dalších dokladů, které musí zásilku provázet.
Dalším dokumentem, který silniční, nebo železniční přepravu nebezpečných věcí doprovází, jsou například Písemné pokyny pro případ nehody. Tyto pokyny musí být řidič nebo strojvedoucí schopen mít v kabině na dostupném místě. Důležitým rozdílem oproti standardním přepravním dokladům, jako je CMR nebo CIM, je povinnost zajistit pokyny v jazyce, kterému osoba odpovědná za přepravu rozumí a podle něhož může postupovat.
S rozvojem moderních logistických systémů se stále častěji využívá vedení přepravních dokumentů v elektronické podobě, pokud to předpisy a podmínky umožňují. Elektronické dokumenty musí být během přepravy dostupné stejně spolehlivě jako jejich papírové verze, přičemž odesílatel musí být schopen je dopravci dodat i ve fyzické podobě. Digitalizace přináší výrazné zjednodušení procesů, ať už při odesílání, přepravě nebo dodání zásilky. Tento přístup nejen zvyšuje efektivitu, ale také podporuje ekologičtější formy přepravy, kdy úspory na výrobě, tisku, archivaci a skartaci papírových dokumentů přispívají ke snižování uhlíkové stopy.
Společnost METRANS, jako jeden z největších operátorů kombinované přepravy ve střední Evropě, využívá pro přípravu a zpracování přepravní a další dokumentace vlastní vysoce sofistikovaný systém MIS. Tento systém automaticky generuje dokumenty pro silniční i železniční přepravu v souladu s mezinárodními předpisy a úmluvami, což umožňuje maximálně efektivní, spolehlivé a ekologické odbavení zásilek. Díky tomu je přeprava nebezpečných nákladů nejen spolehlivá a bezpečná, ale také poskytuje zákazníkům nejvyšší úroveň servisu.
Jaroslav Fürst, METRANS
Foto: M Konzult a Václav Podstawka