Všeobecným problémem při přepravě nebezpečných odpadů je neznalost původců a odesílatelů odpadů, širšího spektra předpisů a vyhlášek spojených s jejich odesíláním a přepravou. Povinnosti s balením, odesíláním a přepravou nebezpečných odpadů vychází jak ze zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ale i zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a Dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (Dohoda ADR).
Firmy vyprodukují tuny nebezpečného odpadu za rok a nevhodná manipulace s těmito odpady může vést k poškození lidského zdraví i životního prostředí. Před odesíláním nebezpečného odpadu je důležité vědět, o jaký odpad se jedná, jaké má nebezpečné vlastnosti, a následně odpad, co nejlépe klasifikovat dle dohody ADR. Klasifikaci dle ADR je možné dohledat v bodě 3. v identifikačním listu nebezpečného odpadu (tzv. ILNO), který musí být umístěn v blízkosti shromaždiště nebezpečného odpadu dle vyhlášky č. 383/2001 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR o podrobnostech nakládání s odpady. Zde ovšem není definováno, jaké všechny ADR informace se musí uvádět, v praxi se tedy můžete setkat pouze s uvedeným UN číslem, v horším případě s větou, že zařazení dle ADR závisí na vlastnostech odpadu. Nejdříve je nezbytné ověřit, zda uvedené UN číslo odpovídá složení daného nebezpečného odpadu, případně ho vhodně zaklasifikovat, a poté je nutné zvolit obalovou skupinu dle vlastností nebezpečného odpadu. Pokud si nejste jistí, jak moc je daný odpad nebezpečný, musí být zvolena nejvyšší úroveň nebezpečí, tedy nejvyšší obalová skupina dle ustanovení 2.1.3.5.5 ADR.
Anna Petříčková, DEKRA CZ
Celý článek vyšel v červnovém čísle časopisu NEBEZPEČNÝ NÁKLAD.