Kovové sudy představují vhodné obaly pro sypké a pevné látky, kapaliny nebo třeba asfalt. Přepravovat se v nich mohou například i zvlášť agresivní kapaliny. Z čeho se kovové sudy vyrábějí? Jaké jsou jejich parametry a co požadují zákazníci?
Jedním z výrobců kovových sudů působících v České republice je společnost Greif Czech Republic s výrobním závodem v Ústí nad Labem. Kovové sudy jsou vyráběny z jednotlivých polotovarů, které vznikají stříháním kovového svitku na příslušné rozměry. Pláště sudů jsou svařeny podélným průběžným odporovým svarem. Dna a víka sudů se k plášťům připojují technologií rotačního tváření za studena, tzv. zadrápkováním. Výrobky určené pro plnění kapalinami tzv. „Tight Head Drums“ jsou opatřeny dvojicí šroubových uzávěrů ve víku sudu. Sudy s odnímacími víky tzv. „Open Head Drums“ jsou prioritně určeny pro pevné či sypké látky a mají víka připevněna profilovaným svěrným kruhem. Povrchové úpravy obalů firma provádí bezvzduchovým lakováním, takzvaným airless, jednovrstvým stříkáním ohřáté barvy na kovový podklad.
„V případě velkých sudů, určených pro kapaliny s objemem 216,5, litru dochází ke kontrole na těsnost speciálním automatickým testovacím zařízením, které je pomocí helia schopno kusy s případnou netěsností z produkce vytřídit,“ vysvětluje Roman Weiss, ředitel společnosti Greif Czech Republic. „Sud musí dokonale těsnit, aby nedošlo k sebemenšímu úniku produktu. Jsou v nich totiž často přepravovány nebezpečné látky.“
Sudy vyráběné v ústeckém závodě splňují požadavky na výrobky přívětivé životnímu prostředí, a to od jejich vzniku přes používání až po ukončení jejich „života“, neboť jsou vyráběny za podpory technologií a procesů produkujících minimum odpadů. Roman Weiss upozorňuje na vysoké užitné vlastnosti při minimální spotřebě materiálů, které mohou být znovu zhodnoceny recyklací obalových odpadů ve 100 % jejich hmotnosti. Kovové sudy jsou v souladu s přísnými kritérii dohody ADR (RID) a jsou určeny pro balení nebezpečného i bezpečného zboží v obalových skupinách II až III, nebo I až III.
Nezbytná automatizace výroby
„V posledních dvou letech se nám poměrně dobře dařilo z hlediska investic a získávání zakázek. V listopadu 2021 jsme vyměnili původní zavírací stroj ve výrobní lince na výrobu velkých obalů, která se podílí cca 80 procenty na objemu výroby. Jedná se o moderní dvoustanicové vertikální zařízení,“ uvádí Roman Weiss a dodává, že tato změna byla poměrně pracná, protože znamenala zastavení výroby na dobu 10 dnů, kdy se musel původní stroj odstranit z linky a nový s jinými rozměry a jinou koncepcí na to samé místo vložit. Tato změna, která znamená další krok k automatizaci provozu, je důležitá zejména vzhledem ke zvýšení kvality těsnosti sudů.
V průběhu příštího roku Greif uvede do provozu automatizované šroubovací zařízení pro instalaci zátek a víček do vík sudů, který nahradí práci 2-3 lidí. Taktéž se připravuje výměna současné dospalovací jednotky za novou a úspornou. Dospalovací jednotka je spalovací zařízení sloužící k likvidaci syntetických složek v barvách. Vnitřní syntetické laky se vypalují v peci při teplotě 190 – 220 °C. Teplota v dospalovacím zařízení dosahuje více než 700 °C, takže vznikající spaliny nijak nezatěžují životní prostředí.
„Pochopitelně i naší činnost ovlivňuje válka na Ukrajině, která způsobila neuvěřitelný růst cen materiálu, což se projevilo především u oceli. Ceny se v současné době naštěstí ustálily, u některého materiálu začaly dokonce klesat,“ říká Roman Weiss. „Vloni nám chybělo asi 2000 t oceli z pravidelných zdrojů, takže ji bylo nutné ji nakoupit jinde. Poté začala cena oceli výrazně klesat, což vyvolalo snížení cen produkce, přičemž na skladě zůstalo značné množství oceli s vysokou nákupní cenou. Tyto turbulentní změny na trhu kladou na všechny zvýšené nároky pro udržování skladových zásob v optimální výši.“
Do budoucna Greif počítá s dalším rozšiřováním automatizace a robotizace, protože sehnat spolehlivou pracovní sílu na někdy těžkou, a ne vždy čistou práci je v Česku stále složitější. S tím souvisí i zaškolování zaměstnanců na práci se systémy, které souvisí s obsluhou sofistikovaných strojů. Greif rovněž plánuje rozšířit provoz o vypalovací pec den a vík, což umožní zvýšit kapacitu výroby.
Testování sudů
Jestliže mají být ocelové sudy použity pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, železnici, letecky nebo námořní či říční lodí, pak musí splňovat požadavky specifikované v ADR/RID/IATA/ IMDG–Code/ADN respektive při přepravě po Rýnu ADNR. Po splnění požadavků jsou sudy označeny kódem obalu začínajícím písmeny ADR nebo RID nebo UN vyraženými, nebo natištěnými na každém sudu. Letecká a námořní přeprava vyžaduje vždy obaly s označením UN. V případě dopravy výhradně po souši jsou obaly často označeny pouze skupinou písmen RID/ADR, aby bylo možné takový obal s nebezpečným zbožím přepravovat v přepravním řetězci železnice–silnice. Testování sudů pro přepravu nebezpečných věcí probíhá také v souladu s RTDG – UN (doporučení pro dopravu nebezpečného zboží). Tento systém lze považovat za globální standard pro přepravu nebezpečného zboží využitelný ve všech kombinacích druhů dopravy.
Sudy musí pro přidělení kódu obalu, bez rozdílu toho, zda se jedná o RID, ADR nebo UN, projít důsledným testováním v pověřených zkušebnách. Testování začíná překlápěním, kdy jsou sudy na podlaze převrženy do požadovaného směru. Navazují testy volným pádem při maximálním, předpisy určeném, zatížení. Tento test je určující, do jaké obalové skupiny bude obal zařazen. Obalové skupiny jsou ve všech předpisech definovány tři. V ADR a RID do skupin I., II. a III. k nimž v kódech obalů se pro označení obalové skupiny používají písmena X, Y, Z. Obalová skupina I./X je podrobena namáháním volným pádem z výšky 180 cm, II./Y z výšky 120 cm a III./Z z 80 cm.
Pro obaly určené k přepravě kapalných produktů je předepsána též tlaková zkouška těsnosti vnitřním (hydraulickým) přetlakem. Důležitým testem je test stohovatelnosti ověřující, zda jsou naplněné obaly schopny odolávat zatížení, které je vyvoláno hmotností stejných naplněných obalů do minimální výšky tří metrů. Pro sudy naplněné nebezpečným zbožím směřujícím do USA je nutné provádět testování vibracemi v souladu s U.S.DOT § 178.608.
Všechny testy mají za úkol prověřit všechna spojení dílů, z nichž jsou sudy sestaveny. V žádném případě se po namáhání na obalu nesmí objevit netěsnosti, jež by umožnily únik kapalného nebo sypkého produktu z prostoru sudu. Podrobné popisy testování jsou uváděny v předpisech RID a ADR publikovaných ve Sbírce mezinárodních smluv v kapitole 6.1.5 nebo na webových stránkách Ministerstva dopravy ČR.
Důležitá povrchová úprava
Na povrchovou úpravu kovových sudů mají vliv jak standardy zákazníka (barevné odstíny a loga), tak produkty, které jsou v nich přepravovány či skladovány. K lakování sudů se používají dva druhy barev. První z nich, vodou ředitelné, zpravidla slouží k vnějšímu nástřiku kovových sudů. Pro vnitřní nástřik se používají jak vodou ředitelné barvy, tak ve většině případů syntetické barvy.
„U vodou ředitelných barev představuje nespornou výhodu šetrnost k životnímu prostředí, a to nejen při vlastní aplikaci, ale také při recyklaci. Bohužel aplikace vodou ředitelných barev není vždy vhodná z hlediska rezistence k některým agresivním látkám používaným především v petrochemickém průmyslu. Z tohoto důvodu se ještě stále používají barvy na syntetickém základu,“ tvrdí Roman Weiss a poukazuje na skutečnost, že vodou ředitelné barvy se na povrch sudů aplikují poněkud hůře než barvy syntetické a mají také kratší dobu skladovatelnosti. Nicméně vodní barvy jsou rok od roku dokonalejší. Rozhodujícím argumentem pro vývoj vodou ředitelných barev a jejich výrazně převažující podíl ve využití je právě ekologie.
Technologie aplikace je stejná, jedná se o bezvzduchové vysokotlaké stříkání. K nástřiku vnitřní části sudu slouží rotující kotouček. K aplikaci laku na vnější část sudu se používají stacionární pistole, přičemž se sud otáčí. Samotnému nástřiku barvy na povrch sudu předchází namíchání správné viskozity barvy a její předehřátí. Z hlediska vnitřního nástřiku je pokaždé nutné znát povahu produktu, který bude v sudu skladován či přepravován, a informace o něm dát do souvislosti s druhem barvy pro vnitřní nástřik sudu. V žádném případě nesmí dojít k nežádoucí reakci vnitřního laku a uloženého produktu.
„S našimi zákazníky spolupracujeme většinou dlouhodobě, takže jejich požadavky na povrchovou úpravu sudů většinou známe. U nových zákazníků se často jedná o odstíny barev vycházející ze standardů jejich společností a ty zpravidla již konkrétní odstín požadují,“ vysvětluje Roman Weiss. „Pokud si zákazník není jistý nebo vyrábí nový typ produktu, je možné do naší laboratoře v Nizozemsku poslat jakoukoli látku k testování. Na základě toho pak dochází k našim doporučením, zda je vnitřní lak nutný, případně typ tohoto laku.“
Škála odstínů vodou ředitelných barev je prakticky neomezená a následuje celosvětový standard RAL. Aplikaci předchází jednání se zákazníkem, který postoupí ke zpracování údaje o plněném produktu a určí odstín. Vzhledem k tomu, že také sudy tvoří image firmy (volbu odstínu tento fakt ovlivňuje z 80 procent), je volba barevnosti pro každého zákazníka velice důležitá.
Na volbu barvy laku pro vnější část sudu existuje několik pohledů. Ne všechny barevné odstíny jsou totiž stejně snadno aplikovatelné. K oblíbeným patří například modrá (5010) nebo černá (9005). Na poněkud složitější nástřik (hlavně co se týče rovnoměrného rozlití pigmentu) odborníci upozorňují v případě žluté barvy (1023) nebo u odstínů oranžové barvy. Obecně lze říci, že se lépe aplikují syté barvy. U barev s menší sytostí je potřeba na sud častokrát nanést více barvy, přičemž hrozí její stékání. Méně syté barvy jsou více náročné na čistotu materiálu, z nichž se sudy vyrábějí. Zákazníci nejčastěji požadují modrou barvu, k oblíbeným patří rovněž červená nebo bílá.
Zákazník je citlivý na kvalitu
Roman Weiss podotýká, že zákazník vždy očekává sud, který si objednal podle přesných specifikací: „Naši zákazníci totiž posílají sudy často doslova na druhý konec světa a jejich zákazníci jsou na kvalitu výrobků velmi citliví. Proto zákazníkům doporučujeme uložení sudů na paletách zafixovaných fóliemi a také uložení výrobku do sudů v papírových návlecích, což představuje vyšší stupeň kvality doručení zboží.“
Pro zákazníky to však představuje vyšší náklady a také následně problémy s likvidací použitých obalů. Vždy je nutné hledat kompromis, aby obalový materiál nepředstavovat výrazně vyšší náklady a zboží bylo přitom doručeno v požadované kvalitě. Sud musí splňovat veškeré kvalitativní předpoklady. Musí mít řádné osvědčení s číslem certifikátu a také specifikaci, k jakému použití je určen (pevné, kapalné nebo sypké látky).
„Celá řada zákazníků dnes požaduje dodávky just-in-time, což není problém na krátké vzdálenosti, ale může to představovat jistou komplikaci pro dodávky do zahraničí. Pokud se totiž přeprava zdrží, musí nákladní vozidlo čekat na vykládku delší dobu, často do druhého dne, což znamená komplikaci ve vytížení vozidla,“ upozorňuje Roman Weiss.
S většinou zákazníků má Greif Czech Republic dlouholeté obchodní vztahy. Zákazníci přesně vědí, jaké typy sudů jsou pro ně vyhovující a jakými látkami budou sudy plněny. Podle toho si sudy objednávají. Ke snazšímu objednávání slouží kódy pro jednotlivé typy sudů, které má Greif ve svém informačním systému a podle nichž mohou zákazníci objednávat.
„U nových zákazníků nebo v případě nových typů výrobků potřebujeme znát přesný typ látky a měrnou hmotnost produktů. Podle těchto parametrů jsme schopni zákazníkovi sud doporučit, přičemž pochopitelně zohledňujeme i příslušný UN kód pro nebezpečné látky,“ vysvětluje Roman Weiss a na závěr upozorňuje, že sud je jednocestným obalem určeným pouze pro jedno použití. Záleží jen na zákazníkovi, jak se sudy nakládá. Při delším používání pochopitelně hrozí určité opotřebení sudu – například koroze při uskladnění venku. Životnost sudu je přesně vymezena v závislosti na provedení a použitelnosti obalu.
Text a foto: Václav Podstawka