V rámci přepravy nebezpečných věcí se s problematikou přepravních obalových souborů setkáváme poměrně často. Hlavním důvodem je, že jejich použití výrazně zjednodušuje manipulaci s nebezpečným nákladem. Proto se běžně používají jak při silniční, železniční, námořní i letecké přepravě nebezpečných věcí.
Než se budeme věnovat samotnému tématu přepravních obalových souborů, je nezbytné vysvětlit si, jaký je rozdíl mezi přepravním obalovým souborem a skupinovým obalem. Není žádnou výjimkou, že dochází k zaměňování těchto pojmů, a to nejen v rovině teoretické, ale i praktické. Z toho mohou následně plynout problémy při odesílání a také při prováděných kontrolách během přepravy samotné.
Podstatné rozdíly v pojmech
Skupinové obaly se dají zjednodušeně popsat jako „něco v něčem“, vnitřní obal ve vnějším obalu. Může se jednat například o láhve v bedně nebo plechovky v krabici apod. Důležité je, že zmíněné vnitřní obaly (láhve, plechovky a další) nemusí být certifikovány, nemusí být tedy opatřeny kódem obalu a nejsou značeny v souladu s dohodou ADR. Musí splňovat pouze obecné požadavky na kvalitu, pevnost, uložení ve vnějším obalu, snášenlivosti materiálů atd. Až vnější obal (bedna, krabice a další) musí být certifikován a označen v souladu s dohodou ADR bezpečnostními značkami, UN číslem, případně doplňkovým značením (například orientačními šipkami, symbolem „ohrožující životní prostředí“). Tedy až vnější obal je kus a při přepravě nebezpečných věcí s ním musí být nakládáno/manipulováno jako s celkem. Nelze vyndat vnitřní obaly a přepravit je jako by to byly samostatné kusy.
Michaela Formanová, DEKRA CZ
Foto: DEKRA CZ
Celý článek byl publikován v časopisu NEBEZPEČNÝ NÁKLAD v červnu 2021.