Česká republika je bezesporu jednou ze zemí s největším počtem čerpacích stanic pohonných hmot na jednoho obyvatele v Evropě.
Dle údajů ministerstva průmyslu a obchodu je v české republice přibližně 7 000 čerpacích stanic pohonných hmot, z toho bez mála 4 000 z nich je veřejných a přibližně 3 000 z nich slouží jen pro vlastní potřebu podniku, nebo smluvních zákazníků.
S provozem čerpací stanice je neodmyslitelně spojena také Dohoda ADR, neboť všechny pohonné hmoty jsou nebezpečné z hlediska přepravy, a tudíž každá čerpací stanice pohonných hmot je vždy v pozici příjemce nebezpečné látky. Vzhledem k tomu, že jsou čerpací stanice zásobovány z cisternových vozidel, není možné uvažovat o z vynětí z platnosti Dohody ADR. Povinnosti příjemců nebezpečných látek jsou v Dohodě ADR jasně definovány a musí být dodrženy, včetně povinnosti ustanovit bezpečnostního poradce ADR, která je potvrzena „Stanoviskem Ministerstva dopravy k problematice DGSA a čerpacích stanic“.
K problematice stáčení automobilové cisterny na čerpacích stanicích byl Českou asociací petrolejářského průmyslu a obchodu vydán v květnu 2016 dle mého soudu velmi podařený standard (č. 002/2016), v němž je velmi podrobně popsána procedura stáčení pohonných hmot z automobilové cisterny do tanku čerpací stanice, včetně konkrétních činností a odpovědností jednotlivých účastníků procesu. Tento standard zahrnuje jak povinnosti vyplývající z Dohody ADR, tak také bezpečnost postupů z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a také z pohledu požární ochrany (PO). Tento standard je však závazný pouze pro členy České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Je však touto asociací doporučen i pro všechny ostatní čerpací stanice v České republice, není pro ně ale závazný.
Je třeba si uvědomit, že čerpací stanice se může ocitnout také v pozici odesilatele nebezpečných věcí. Běžně tankované pohonné hmoty do nádrží vozidel (do 1 500 litrů) jsou z platnosti Dohody ADR vyňaty ustanoveními ADR 1.1.3.2 a) a 1.1.3.3 a). Nejedná se tedy o odesílání nebezpečné látky z pohledu ADR. Z platnosti Dohody ADR mohou být vyňaty i tlakové lahve s propan-butanem, pokud jsou splněny podmínky ustanovení 1.1.3.1 a). Nicméně toto vynětí se nevztahuje na odesílání prázdných, tlakových lahví k jejich opětovnému naplnění. Dochází však i k situacím, že na čerpací stanici přijede například firemní dodávka a do IBC obalu načerpá větší množství pohonné hmoty. Nejčastěji motorové nafty, která je následně přepravena do firmy, kde slouží pro vnitřní potřebu. Pokud množství pohonných hmot nepřekročí limity stanovené v ustanovení 1.1.3.1 c) (450 litrů/obal a 333 litrů/dopravní jednotku pro benzín resp. 1 000 litrů/dopravní jednotku pro motorovou naftu), pak ani tato přeprava (tudíž ani odesílání) nepodléhá ADR. Pokud ale zákazník natankuje například 1 000 litrů motorové nafty do IBC, neplatí žádné z úplných vynětí z platnosti ADR a čerpací stanice musí plnit také povinnosti odesilatele. Před odesláním musí proto v první řadě proběhnout kontrola, zda jsou splněny požadavky Dohody ADR – zda jsou, či nejsou překročeny limity pro takzvanou „podlimitní“ přepravu, jestli je pohonná hmota tankována do vhodného obalu, zda je obal náležitě označen a zda je v dopravní jednotce umístěná vyžadovaná výbava. Řidič dopravní jednotky musí být náležitě proškolen. Čerpací stanice potom je povinována vystavit a předat dopravci přepravní doklad.
O těchto skutečnostech musí být obsluha čerpací stanice informována v rámci povinného školení osob podílejících se na přepravě nebezpečných věcí. V případě výdeje pohonných hmot mimo palivovou nádrž vozidla by mělo dojít k ověření, zda nebezpečná látka je odeslána v rámci některého z výše zmíněných vynětí z platnosti ADR, či v „podlimitním“ režimu, nebo bez vynětí z platnosti ADR („plná ADR“) a podle toho dále postupovat.
Petr Augustin Lukaštík, DEKRA CZ
Foto: Václav Podstawka