V první řadě je důležité říct, že značka pro látky ohrožující životní prostředí není bezpečnostní značkou, ale pouze značkou doplňkovou. Není tedy spjata s žádnou konkrétní třídou nebezpečnosti. Může se však objevit v podstatě u jakékoli látky libovolné třídy, pouze v závislosti na tom, zda vykazuje konkrétní vlastnosti popsané ve třídě 9 zahrnující klasifikační kritéria pro zmíněnou vlastnost ohrožující životní prostředí.
V dohodě ADR ani řádu RID nenajdeme žádný seznam látek, které mají vliv na životní prostředí, a proto je určování této vlastnosti poměrně komplikované. Například v námořním předpisu IMDG-Code je tato informace u některých látek součástí takzvané tabulky A, kde jsou uvedena všechna UN čísla, a je tedy možné alespoň u některých z nich okamžitě zjistit, zda mohou ohrožovat životní prostředí anebo ne. Stejně tak je tomu v Evropské dohodě o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN) v tabulce C, určené pro tanková plavidla, kde se nachází kódy N1, N2 a N3 specifikující působení látek na vodní prostředí.
Jak již bylo uvedeno, klasifikační kritéria pro látky ohrožující životní prostředí jsou součástí třídy 9, která obecně zahrnuje jiné nebezpečné látky a předměty (látky rakovinotvorné, lithiové baterie a články, látky zahřáté, ohrožující životní prostředí apod.). Zde je konkrétně uvedeno, že: „Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1. Tato kritéria popisují podrobně klasifikační kategorie. Ty jsou ve formě diagramu shrnuty v tabulce 2.2.9.1.10.3.2.“ Pro příklad uvedeme tabulku pro klasifikaci látky do kategorie Akutní 1, kde se posuzuje vliv látky na vodní prostředí (rostliny a zvířata).
Michaela Neumannová
Celý článek najdete v prosincovém čísle časopisu NEBEZPEČNÝ NÁKLAD.