Námořní kontejner posunul moderní historii lidstva obrovským skokem kupředu a sblížil kontinenty zejména z obchodního pohledu. Od padesátých let, kdy se námořní kontejnery objevily v komerčním prostoru, a to díky pánům Malcomu McLeanovi a Tantlingerovi, kteří stáli za myšlenkou a zrodem kontejnerové námořní přepravy, se stal námořní kontejner nejběžnějším transportním prostředkem pro mezikontinentální přepravu zboží. Co však kontejnerové hospodářství obnáší?
Námořní kontejnery, jak je z pojmenování patrné, jsou určeny pro transport zboží zejména prostřednictvím námořních lodí a navazujících způsobů pozemní přepravy, jako je silnice nebo železnice. Díky unifikaci je tento systém pro celou planetu jednotný a tyto jednotky lze manipulovat a přepravovat běžnými prostředky po celém světě.
Velká výzva pro námořníky
Kontejnery jako takové patří do majetku leasingových firem nebo námořních společností. To opticky dělí flotilu kontejnerů na „anonymní“ část, která nic nevypovídá o vlastníkovi, zatímco ta druhá, mnohem více viditelná, nosí pestrá reklamní loga rejdařských společností. Prázdné kontejnery jsou pak strategicky rozmístěny v takzvaných depech po celém světě tak, aby byly co nejblíže potenciálním zákazníkům a byly dostupné pro co nejrychlejší realizaci přepravy. Tato kontejnerová depa se nacházejí zpravidla v přístavech a vnitrozemských terminálech, například takových, které provozuje skupina METRANS dnes již v devíti zemích Evropy.
Prázdné kontejnery však není možné vždy na sto procent efektivně využívat, protože toky zboží jsou různorodé a nevyvážené. Například v rámci importu se více dováží zboží objemné, které je nejčastěji přepravováno ve 40´ high cube kontejnerech, kdežto v exportu převažuje to těžké, typicky přepravované ve 20´ kontejnerech. Pak se i dle jednotlivých oblastí a různých časových period (například sezon) liší poměr importů a exportů. Efektivní hospodaření s prázdnými kontejnery proto představuje pro námořní společnosti velkou výzvu. Cílem je využívat maximum kontejnerů jak v importu, tak v exportu, a přesuny prázdných kontejnerů na jiná depa, nebo do přístavů, minimalizovat. Nicméně v praxi se tomu nelze zcela vyhnout. V tomto ohledu hraje významnou roli terminálová síť firmy METRANS, která umožňuje účinně vyrovnávat poměr mezi nabídkou a poptávkou a po železnici ekologickým způsobem přesunovat kontejnery do oblastí pro jejich další využití. Právě eliminace zbytečných přesunů prázdných kontejnerů zpět do přístavů je hlavním přínosem pro snižování vzniku CO2.
Prohlídky probíhají podle IICL
I přes to, že kontejner je technicky relativně jednoduchý výrobek, během svého života na něj působí mnoho negativních faktorů, například slané mořské prostředí, mechanické vlivy během přepravy, nebo nakládky a vykládky zboží a podobně. Proto je možné, že během své životnosti může dojít k poškození, nebo opotřebení některých prvků. Aby kontejnery mohly sloužit co nejdéle, je potřeba se o ně starat. Jak to funguje v praxi si ukážeme si na příkladu společnosti METRANS.
Klíčové jsou technické prohlídky kontejnerů, zejména prázdných, po návratu z loženého běhu zpět na depo, kde jsou uskladněny před dalším použitím. Na vstupu do terminálu je provedena důsledná technická kontrola stavu, a to jak samotné konstrukce, svárů, mechanických částí dveří, tak i interiéru, podlahy a podobně. Tyto prohlídky probíhají podle mezinárodních standardů IICL, které definují limity pro různé typy závad, rejdaři si ovšem mohou takové limity upravit i podle vlastních kritérií (zpřísnit). Stále totiž musí odpovídat stavu bezpečné přepravy.
Je-li kontejner v pořádku, uloží se do depa a čeká na uvolnění pro následující přepravu od rejdaře. Pokud při příjezdu kontrolní dispečer objeví poškození, následují další kroky. Kontejner je odeslán do M/R (maintenance/repair shop), kde technik provede důkladnou prohlídku identifikované závady a sepíše zákazníkovi (rejdaři) takzvaný Repair Estimate, protokol o závadách a rozpočtu nákladů na opravu, a to včetně fotodokumentace. Majitel tedy neprodleně ví, v jakém stavu kontejner je a jaké jsou náklady na jeho nápravu. Rejdař pak zpravidla dá souhlas k opravě, kterou realizují vyškolení odborníci v souladu s mezinárodními standardy a podle přísných technologických postupů.
Po opravě musí kontejner splňovat velmi přísná kritéria pro bezpečnost námořní přepravy, což není radno podceňovat. Koneckonců předmětem přepravy jsou nezřídka i nebezpečné náklady a k tomu nelze použít kontejner v nevyhovujícím technickém stavu. Ve společnosti METRANS se takových oprav provádí jen na pražském terminálu kolem jednoho tisíce měsíčně, což denně znamená kolem padesáti kontejnerů. Není to tím, že by bylo tak vysoké procento závad a poškození, důvodem je obrovské množství přepravovaných kontejnerů. V síti METRANS se ročně přepraví více než 1,4 milionu TEU (ekvivalent 20´ kontejneru) a přes depa projde více než 1,2 milionu TEU.
Znalost kontejnerů je podmínkou
Pro terminály je klíčová dokonalá znalost technických specifikací všech typů kontejnerů, které se běžně pro přepravy používají. Nejedná se jen o standardní box kontejnery, které množstevně převládají. Často se používají i speciální kontejnery, open topy s plachtovou střechou, reefer kontejnery pro přepravu zboží s řízenou teplotou, tank kontejnery pro přepravy kapalin, bulk kontejnery pro sypké materiály a řada dalších. Každý takový typ má svá specifika a zkušení technici perfektně znají konstrukce a nejčastější citlivá místa, kde se mohou závady nebo poškození vyskytovat. Tím společnost METRANS dokáže všem zákazníkům garantovat spolehlivost a preciznost kontrol kontejnerů i případných následných oprav.
Nastane-li situace, kdy jsou náklady na opravu kontejneru vyšší než jeho zůstatková hodnota, rejdař jej vyřadí z provozu a odprodá pro nepřepravní účely (například pro potřeby skladování soukromých osob nebo firem apod.). Proto se můžete s námořními kontejnery setkat i mimo silnice a železnice, v areálech společností. Jedná se právě o tyto starší vyřazené kontejnery, které již nevyhovují podmínkám pro bezpečnou námořní přepravu, ale ještě mnoho let mohou posloužit jiným účelům.
Jaroslav Fürst, METRANS
Foto: Václav Podstawka