Intermodální přeprava nebezpečných věcí s využitím železnice, námořních kontejnerů a cisternových kontejnerů představuje logisticky efektivní, avšak z hlediska bezpečnosti vysoce náročný proces.
Klíčovým místem celého přepravního řetězce je příprava a nakládka vlaků v terminálech kombinované dopravy. Právě v tomto bodě je nutné vlak velmi pečlivě naplánovat v souladu s řadou legislativních a technických požadavků, které mají zásadní dopad jak na bezpečnost, tak na efektivitu železniční přepravy.
Přepravní jednotky, mezi které typicky patří námořní kontejnery, cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny, jsou definovány v kapitole 1.2 předpisu RID. Tyto jednotky musí být plně způsobilé k přepravě konkrétní nebezpečné látky nebo předmětu. Podle ustanovení 1.4.3.1 RID odpovídá nakládce za to, že nebezpečné věci jsou naloženy v souladu s požadavky RID, zejména s ohledem na společnou nakládku, upevnění nákladu a zabránění úniku látek.
Kdo je tedy „nakládce“?
Definice i povinnosti nakládce jsou jednoznačně popsány v příslušných ustanoveních předpisu.
„Nakládce“ je jakýkoli podnik, který:
- nakládá balené nebezpečné věci, malé kontejnery nebo přemístitelné cisterny do vozu nebo na vůz, nebo do kontejneru; nebo
- nakládá kontejner, kontejner pro volně ložené látky, MEGC, cisternový kontejner, přemístitelnou cisternu nebo silniční vozidlo nebo vůz.
Nakládce odpovídá za to, že budou k přepravě připuštěny pouze nebezpečné látky nebo předměty, jejichž přepravu předpisy umožňují, a to mimo jiné v nepoškozených a těsných obalech, při splnění požadavků zvláštních předpisů pro nakládku, správného označení příslušnými značkami, požadavků na zákaz společné nakládky, předpisů pro oddělení potravin, poživatin a krmiv a dalších povinností stanovených RID.
Tyto přepravní jednotky jsou zpravidla naloženy nebo naplněny v místě nakládky na počátku celého přepravního řetězce, velmi často i na druhé straně planety. Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že subjekt odpovědný za nakládku kontejnerů na vlak nemá přímou možnost ovlivnit stav zboží uvnitř již naloženého kontejneru. Tuto situaci řeší ustanovení 1.4.3.1.2 RID, které stanoví, že „nakládce se může v případech uvedených v odstavci 1.4.3.1.1 a), d) a e) spolehnout na informace a údaje poskytnuté mu jinými účastníky přepravy“, typicky příkazcem nebo odesílatelem.
Omezená možnost kontroly
V terminálové praxi tedy kontejnery zpravidla přicházejí již naložené a zaplombované, v importních směrech často po námořní přepravě, případně z místa nakládky přepravované silničním vozidlem. Možnost kontroly obsahu je tak omezená a odpovědnost se soustředí především na vnější stav přepravní jednotky, zejména na neporušenost konstrukce a rámu kontejneru, stav cisterny, ventilů a ochrany armatur, jakož i na správnost a čitelnost značení podle kapitoly 5.3 RID. U cisternových kontejnerů je právě oblast armatur jedním z nejkritičtějších bodů z hlediska rizika úniku.
Podle ustanovení 7.5.1 RID musí být nebezpečné věci uloženy a upevněny tak, aby během přepravy nemohlo dojít k jejich pohybu nebo poškození. U kontejnerů to znamená nejen technicky správné použití zajišťovacích prvků, takzvaných twistlocků, které jsou součástí konstrukce kontejnerových železničních vozů, ale také odpovídající volbu konstrukčního typu železničního vozu s ohledem na hmotnost, polohu těžiště a dynamické účinky při jízdě. Upevnění samotného nákladu uvnitř kontejnerů je plnou odpovědností odesílatele, který zboží do kontejneru nakládal. Ten musí zohlednit faktory ovlivňující stav zboží nejen na takzvanou první míli zpravidla realizovanou silniční přepravou, ale v rámci celého přepravního řetězce zahrnujícího železniční i námořní dopravu.
Zejména u cisternových kontejnerů s kapalinami je nutné zohlednit pohyb náplně, omezení pro částečně plněné cisterny (například použití komor nebo peřejníků) a rovnoměrné rozložení hmotnosti v rámci celé vlakové soupravy. Nesprávná nakládka může vést nejen k porušení požadavků RID, ale i k ohrožení železniční infrastruktury. Při současném zohlednění dalších podmínek, jako je rovnoměrné rozložení zatížení na vagonech, aby nedocházelo k jejich jednostrannému přetížení, či dodržení celkové a nápravové hmotnosti s ohledem na traťovou třídu, se jedná o další technické aspekty správného plánování vlaků. I v současné době přitom na mnoha důležitých trasách přetrvávají hmotnostní omezení, zejména nižší povolené nápravové zatížení, která neumožňují plně využít kapacitní možnosti železniční dopravy.
Rizika v celé sestavě vlaku
Dalším významným požadavkem při plánování nakládky vlaků je pravidlo společné nakládky podle kapitoly 7.5.2 RID, které je v intermodální přepravě často podceňováno. Riziko přitom nevzniká pouze v rámci jednoho vozu, ale v celkové sestavě vlaku, kde se mohou kombinovat různé třídy nebezpečných věcí. Konkrétně se jedná například o tzv. ochranné vzdálenosti podle 7.5.3 RID, které regulují umístění přepravních jednotek s určitým druhem nebezpečného nákladu v blízkosti jiného nebezpečného nákladu, typicky mezi výbušninami a hořlavými látkami. Definované bezpečné vzdálenosti mezi těmito jednotkami musí být vždy dodrženy. Automatizované plánování bez odborného posouzení může vést ke konfiguracím, které nebudou splňovat komplexní soubor požadavků různých předpisů.
V případě importních vlaků, tedy přepravy přepravních jednotek, které zpravidla dorazily do Evropy námořní dopravou, dochází k nakládce vlaků kontejnery označenými podle námořních předpisů IMDG Code. RID umožňuje převzetí zásilek připravených podle IMDG Code na základě ustanovení 1.1.4.2.1 RID, avšak pouze za splnění konkrétně stanovených podmínek. Jedná se přitom o jednu z nejčastěji využívaných výjimek týkajících se označení přepravních jednotek na kontejnerových vlacích.
Nakládka vlaků s námořními a cisternovými kontejnery tak představuje jeden z nejcitlivějších bodů intermodální přepravy nebezpečných věcí. Správná aplikace požadavků RID, včetně řízeného přechodu z režimu IMDG Code, je klíčovým faktorem bezpečnosti celé přepravy. Terminály kombinované dopravy se proto stávají místem, kde se rozhoduje o tom, zda bude logistický řetězec nejen efektivní, ale především bezpečný.
Jaroslav Fürst, Metrans
Foto: Václav Podstawka