Jak název napovídá, námořní kontejnery slouží především k přepravě zboží po moři, a následně i prostřednictvím navazujících pozemních dopravních cest – silničních i železničních. Díky jejich unifikaci je tento systém celosvětově jednotný a kontejnery lze manipulovat běžnou technikou kdekoli na světě.
Kontejnery jsou obvykle ve vlastnictví leasingových firem nebo rejdařů. To dělí flotilu kontejnerů na „anonymní“ část, bez výrazného označení, a na viditelnější část s logy námořních společností. Prázdné kontejnery jsou strategicky rozmístěny v takzvaných depech po celém světě, aby byly co nejblíže zákazníkům a mohly být rychle přistaveny k dalším přepravám. Tato depa se nacházejí především v přístavech a vnitrozemských terminálech – například těch, které provozuje skupina METRANS dnes už v devíti evropských zemích.
Efektivní využití prázdných kontejnerů však nelze vždy zajistit na 100 %, protože toky zboží jsou nevyvážené. Zatímco v importu často převažuje objemné zboží, přepravované ve 40′ high cube kontejnerech, v exportu bývá typicky těžší náklad, který se přepravuje ve 20′ kontejnerech. Poměr importu a exportu se liší dle regionu i sezóny. Efektivní hospodaření s kontejnery je proto pro rejdaře velkou výzvou – cílem je minimalizovat přesuny prázdných jednotek a maximalizovat jejich využití. Významnou roli zde hraje právě síť terminálů METRANS, která umožňuje efektivně vyrovnávat nabídku a poptávku po kontejnerech a ekologicky je přesouvat po železnici do oblastí dalšího využití. Omezení zbytečných zpátečních přeprav do přístavů navíc významně přispívá ke snižování emisí CO₂.
Prohlídky probíhají podle IICL
Přestože je kontejner technicky relativně jednoduchý výrobek, během svého životního cyklu je vystaven řadě zatěžujících vlivů – od slaného mořského prostředí přes mechanická namáhání při přepravě až po nakládky a vykládky zboží. Během let tak může dojít k poškození nebo opotřebení jeho částí. Aby kontejnery mohly dlouhodobě bezpečně sloužit, je nezbytné o ně pečovat. Jak to vypadá v praxi, ukazuje příklad společnosti METRANS.
Klíčové jsou technické prohlídky – zejména prázdných kontejnerů po návratu z přepravy, kdy se vracejí na depo. Hned při vstupu na terminál probíhá důkladná kontrola jejich stavu: konstrukce, svárů, mechanických částí dveří, ale i interiéru včetně podlahy. Prohlídky se řídí mezinárodními standardy IICL, které stanovují limity pro různé typy poškození. Rejdaři si však mohou tyto limity zpřísnit dle vlastních požadavků – vždy musí být zajištěna bezpečnost následné přepravy.
Pokud je kontejner v pořádku, uloží se na depo a čeká na pokyn rejdaře k dalšímu použití. Pokud kontrolní dispečer zjistí poškození, kontejner je přesměrován do M/R (maintenance/repair shopu), kde technik provede detailní prohlídku a sepíše tzv. Repair Estimate – protokol o závadách a návrh nákladů na opravu včetně fotodokumentace. Rejdař tak neprodleně získá informace o stavu kontejneru a může rozhodnout o opravě. Tu následně provedou vyškolení technici dle mezinárodních norem a přísných technologických postupů.
Po opravě musí kontejner opět splňovat přísné podmínky pro bezpečnost námořní přepravy. To je zvlášť důležité, pokud se má použít k přepravě nebezpečných nákladů – v takovém případě nesmí být technický stav nijak kompromitovaný. Na pražském terminálu METRANS se takových oprav provádí přibližně tisíc měsíčně, tedy kolem padesáti denně. Nejde o vysoké procento závad a poškození, ale o důsledek obrovského objemu přeprav – ročně METRANS přepraví více než 1,45 milionu TEU (ekvivalent 20′ kontejneru) a přes depa projde přes 1,2 milionu TEU.
Znalost kontejnerů je podmínkou
Pro provozovatele terminálů je nezbytná dokonalá znalost technických parametrů všech běžně používaných typů kontejnerů. Nejde přitom jen o standardní box kontejnery, ale také o specializované typy: open topy s plachtovou střechou, chladicí (reefer) kontejnery, tank kontejnery pro kapaliny, bulk kontejnery pro sypké materiály a další. Každý typ má svá specifika a zkušení technici znají jejich konstrukce i nejčastější slabá místa, kde se závady mohou objevit. METRANS tak dokáže garantovat nejen spolehlivost přeprav, ale i přesnost kontrol a opravy kontejnerů.
Pokud je oprava příliš nákladná a přesahuje zůstatkovou hodnotu kontejneru, rejdař jej vyřadí z provozu a prodá k jinému, nepřepravnímu využití – například jako skladovací prostor pro firmy či soukromé osoby. I proto dnes potkáváme námořní kontejnery i mimo silnice a železnici – jedná se právě o tyto vyřazené jednotky, které již nesplňují podmínky bezpečné přepravy, ale stále mohou dlouhá léta sloužit jiným účelům.
Jaroslav Fürst, METRANS
Foto: Václav Podstawka