Manipulace a technika

Až 60 % ocelových konstrukcí v Česku je v havarijním stavu. Vyplývá to z výsledků více než 163 kontrol, které v uplynulém roce provedla společnost Bureau Veritas ve skladovacích halách, výrobních provozech a na potrubních mostech.

Mnoho konstrukcí je zároveň špatně přístupných a kontrolovat jejich stav je možné pouze s využitím dronů. „Řada výrobních, montážních a skladových hal byla postavena mezi lety 1990 až 2000, přitom běžná životnost ocelové konstrukce bez údržby je  v závislosti na namáhání dvacet až třicet let,“ upozorňuje Simon Palupčík, výkonný ředitel Bureau Veritas.

Na hranici životnosti

„Ocelové konstrukce obecně nejsou v dobré kondici. Stavby, které vznikaly v devadesátých letech a přelomu tisíciletí, dnešním provozům kapacitně nestačí. Dochází proto k různým neodborným zásahům, například k nepovolenému rozšiřování hal pomocí vazníků zavěšených na původní konstrukci, vrstvení potrubí na potrubních mostech či naddimenzování vzduchotechniky zavěšené ze střechy kotvami. Nebo jsou konstrukce zakryté, jako například v mrazírnách, kde vlivem vysokého teplotního rozdílu uvnitř a vně budovy nadměrně korodují,“vysvětluje Simon Palupčík. „Konstrukce jsou často vadné už z doby výstavby, ale za špatný stav často může i zcela chybějící údržba. Na mnoho z nich se nesáhlo dvacet i třicet let. Loni jsme provedli 163 kontrol ocelových konstrukcí a řada z nich je za hranicí životnosti. Pod vadnými konstrukcemi jsou ale paradoxně výrobní nebo skladovací provozy za miliardy korun.“

Šetří se na výstavbě i údržbě

Praxi při stavbě a údržbě ocelových konstrukcí v Česku popisuje Miloslava Pošvářová, soudní znalkyně v oboru ocelových konstrukcí a protikorozní ochrany: „Při výstavbě nových konstrukcí, například hal, se často zadají projektantovi základní údaje bez požadavků na životnost konstrukcí, způsob údržby, specifikace, na jakou činnost se hala bude používat. Projektant se podle nich snaží najít nejlevnější řešení a stavební firma samozřejmě zase šetří náklady volbou stavebních materiálů. A potom přijde management, chce prostor maximálně využít a neváhá na poddimenzovanou konstrukci navěsit technologická zařízení, aniž by zadal minimálně statický posudek. Další případ je hala, která se vybaví nákladným technologickým vybavením, ale ta je již po době životnosti. Nikdy se neprohlížel její stav, prohlídka konstrukcí ani oprava není možná.“

Jak dále upozornila, při kontrolách často chybí projektová dokumentace, která je mnohdy skartována, ztracena nebo znehodnocena. Plán údržby rovněž chybí, přitom opravy závažných závad stojí miliony korun.

„Kupříkladu protikorozní nátěr na mostu vyjde při výstavbě na 1500 až 2500 korun za metr čtvereční, jeho oprava ale stojí i 85 tisíc korun za metr čtvereční. To je cena za lešení a nákladné čištění a přístupy, protože projektant na tyto činnosti nepamatoval,“ podotýká Miloslava Pošvářová a důrazně upozorňuje majitele konstrukcí na základní dodržování podmínek klíčových norem řady ČSN EN 1090, ČSN 73 2604 a ČSN 73 2603 a na odpovědnost, která jim z toho vyplývá. „Od roku 1989 se na tyto ocelové konstrukce nějak zapomnělo.“

Řešení představují drony

Inspektoři se často nemohou k samotné konstrukci dostat, protože je na ní zavěšeno mnoho ocelových prvků nebo provoz v hale vyžaduje přísné hygienické podmínky, které neumožňují fyzickou kontrolu. Inspektoři z Bureau Veritas již druhým rokem využívají ke kontrolám nepřístupných konstrukcí drony, a to v rámci spolupráce se Správou informačních technologií města Plzně.

„K těmto inspekcím používáme antikolizní drony ELIOS švýcarského výrobce Flyability, které se pro podobnou práci již využívají v mnoha zemích světa. Tyto drony jsou kromě špičkové záznamové techniky a LED přísvitu vybavené ochrannou klecí, takže se například od zavěšené vzduchotechniky pouze odrazí, ale nehavarují. Nová generace dronů ELIOS 2, kterou testujeme od loňského léta, je mimo jiné vybavena novou konstrukcí ochranné klece a optickou stabilizací záznamu, takže kamera dokáže i při trhaném letu zachytit přesně detaily konstrukce, kterou kontrolujeme,“ říká Pavel Šmíd, ředitel Správy informačních technologií města Plzně.

Při kontrolách musí být dron ovladatelný i v poryvech větru od klimatizace a záznam musí být dobře čitelný.

„Aby se konstrukce dala hodnotit, musí být její vady rozpoznatelné z blízkosti 20 centimetrů. V praxi to nyní vypadá tak, že máme přímo v hale velký televizní monitor, na kterém vidíme záznam z dronu, a jeho pilota navádíme na místo, které potřebujeme nasnímat v detailu. Ze záznamu pak pořizujeme fotky do závěrečné zprávy,“ popisuje Simon Palupčík a doporučuje, aby klient trval na doložení kvalifikace a způsobilosti provozovatele dronů, včetně oprávnění pro provoz dronů od příslušných autorit, například Úřadu pro civilní letectví České republiky.

Zdroj: Bureau Veritas

Další články v této rubrice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *