Manipulace a technika
Dnešní tlak na automatizaci a nasazení robotizovaných systémů je značný, ale nemůžeme si být úplně jisti, zda by byl Karel Čapek s vývojem spokojen. Určitě si představoval, že ve druhé dekádě 21. století bude mít každý doma robota, který bude dobře sloužit.

Odborníci ze společnosti Linde Material Handling Česká republika (Linde MH) se často setkávají se zákazníky, kteří od robotů očekávají vysokou míru umělé inteligence a také, že se sami roboti budou schopni sami učit a zlepšovat. Při nejlepší vůli to není možné v dnešní době ještě připustit, tak daleko vývoj nedošel. Snad někde v laboratoři, nebo na univerzitě se takové věci dějí, ale v běžné praxi a především v oblasti logistiky je vývoj zatím ještě konzervativní.

„Faktorů je hned několik. První a možná nejzásadnější jsou náklady na vývoj a pořizovací cena. Instalací ještě není tolik, aby roboti a robotizované vozíky (a o těch hovořme primárně) mohli zlevňovat a zlepšovat se návratnost vložených investic. Některá řešení již vycházejí velmi výhodně a návratnost mají, nicméně v porovnání se standardními vozíky je pořizovací cena o hodně vyšší, což stále brání mnoha investorům vkládat do takových řešení své prostředky,“ je přesvědčen Patrik Gescheidt, vedoucí oddělení Linde řešení společnosti Linde MH.

Roboti umožní lidem lepší pracovní uplatnění

Není to tak dlouho, kdy se začalo hovořit o nedostatku pracovní sil. Téměř denně se setkáváme se zákazníky, kteří pro své skladování hledají dnes tolik nedostatkové zaměstnance. Patří mezi ně například řidič retraku, který by ve firmě vydržel a dobře odváděl svoji práci. V určitých regionech, je možné toto tvrzení několikrát podtrhnout. Dalším důvodem bránícím většímu nasazení robotizovaných vozíků je nedostatek IT specialistů a techniků pro vývoj, výrobní sféru a také pro jejich implementaci.

Robotický tahač Linde P MATIC

„Vozíky se zatím samy nevymyslí, nevyrobí a ani nezprovozní, což je také kámen úrazu. Existují různé, i ryze technické důvody, proč konkrétní vozík nelze v některých provozech nasadit, ale na všem postupně pracujeme a hledáme řešení,“ zdůrazňuje Patrik Gescheidt, podle jehož názoru přijde doba, kdy se klastry vozíků budou schopny sami učit a zefektivňovat svoji činnost. K tomu budou potřebovat kvalitní potravu v podobě nesmírného množství informací a pro jejich zpracování pak podstatně lepší hardware než je tomu dnes.

Vozíky budou muset být plně autonomní, budou muset komunikovat mezi sebou a fungovat na základě jasně daných pravidel, předností, priorit, bezpečnosti. Také bude nutné, aby se dokázaly naučit s člověkem spolupracovat tak, aby před nimi nemusel být příliš chráněn. Robotické vozíky se budou muset naučit pracovat s přesností na milimetr (nyní robotické vozíky dosahují přesnosti na desítky milimetrů), někteří z nich budou mít určitě ruce a prsty, což jim umožní konečně vychystávat drobné zboží a součástky. Pak se jejich uplatnění může dramaticky zvýšit do dnes těžko představitelných oblastí lidské činnosti.

Patrik Gescheidt uvádí, že do budoucna je a ještě více bude cílem zajistit prostřednictvím robotů ty činnosti, které lidé již dělat nechtějí. Zkušenosti napovídají, že to nevede ke zvýšení nezaměstnanosti. Roboti a vozíky nabízejí zákazníkům možnost lepšího uplatnění a výrazně zajímavější pracovní pozice. Navíc se roboti ještě dlouhou dobu o sebe nebudou moct postarat. Je tedy nasnadě, že musí vzniknout tisíce a tisíce nových pracovních míst. Na robotech se bude stále pracovat, aby byli stále lepší a měli dobrou infrastrukturu a vlastní životní prostředí, jehož budeme určitě součástí.

K běžné činnosti už vozíky obsluhu člověka nepotřebují 

Filip Šustek, specialista pro intralogistická řešení ve společnosti STILL ČR, poukazuje na fakt, že automatizace je v dnešní době jedno z neskloňovanějších témat nejen v logistice, ale také v celém průmyslovém odvětví. Průmysl 4.0 je právě na této technologii založen. Ovšem mnohdy se pletou pojmy autonomní a automatizovaný vozík. Jaké jsou základní rozdíly?

Oba typy vozíku mají jedno společné – nepotřebují ke své běžné činnosti obsluhu člověka. Hlavní rozdíl však spočívá v principu činnosti a rozhodování. Automatizovaný vozík funguje na základě předem daných nepřekročitelných limitů, pravidel a tras. Autonomní vozík má větší volnost ve svém rozhodování a dokáže agilně reagovat na měnící se prostředí.

„Nejviditelnějším příkladem rozdílů těchto dvou technologií je například vyhýbání se překážce. V případě, že automatizovaný vozík detekuje překážku (například krabice zasahující rohem do trasy vozíku) zastaví, nepokračuje dále a čeká na rozhodnutí člověka. Nepřekročí nadefinovanou trasu. Naproti tomu autonomní vozík je schopen uvědomit si, zda krabice zasahuje do trasy do té míry, že ji nedokáže/dokáže objet a podle toho se zachová,“ podotýká Filip Šustek.

Autonomní vozík má větší volnost

Firma STILL má aktuálně v nabídce vozík iGo Neo CX 20, což je autonomní vozík pro horizontální vychystávání. V případě, že provoz skladu je přizpůsoben pro horizontální vychystávání, obsluha běžně nachodí a najezdí spoustu kilometrů. Používá při této činnosti manuální vozík nebo vozík s vlastním pohonem. V případě druhé varianty vzniká mnoho neproduktivního času, především neustálé nasedání a vysedání z/do vozíku, popojíždění, upravování polohy vozíku vůči paletě, ze které se vychystává apod. V případě autonomního vozíku obsluha přijede k začátku uličky, zapne vozík do módu následování a vozík ji následuje v průběhu celé uličky. Přesune-li se obsluha k jiné lokaci, vozík k ní vždy přijede tak, aby měla v těsné blízkosti paletu, na kterou právě vychystává.

„Blokuje-li trasu jiný vozík, krabice či povysunutá paleta, autonomní vozík vždy situaci vyhodnotí a je-li to možné, překážku objede a dále následuje obsluhu. Vozík ve skladu automaticky detekuje křižovatky, zastaví se a čeká na pokyn od obsluhy, zda může pokračovat dále. Na konci uličky obsluha jednoduše nastoupí do vozíku a odjede, kam potřebuje,“ vysvětluje Filip Šustek a dodává, že pro navigaci se primárně používá takzvaná geonavigace, která ke své orientaci v prostoru běžně nepotřebuje dodatečnou instalaci dalšího hardwaru (například magnetické pásky, laserové odrazky apod). Využívá význačné a neměnné markanty v prostoru (sloupy, zábradlí, pevné části výrobních linek, regálový systém, atd.).

Filip Šustek tvrdí, že díky tomu je běžný provoz a servis vozíku jednodušší a časově méně náročný. Velmi jednoduché je také podle něj rovněž nasazení vozíku. Do provozu se jednoduše nasadí další vozík, který v rámci nadefinovaných pravidel funguje ve spolupráci s ostatními vozíky. Další přednosti se shodují s přednostmi automatizované techniky, kterými jsou přesnost, spolehlivost, dobrý průměrný přepravní výkon, predikovatelnost a měřitelnost úkonů, dobrá optimalizace apod. Technické možnosti autonomních vozíků jsou již dnes pozoruhodné, druhou stránkou je ovšem legislativa a reálné nasazení.

Studie proveditelnosti je naprosto nutná

Lidé se obecně o práci s vozíky zatím určitě bát nemusí. Automaty časem určitě nějaká místa uberou, ale současně nové pracovní pozice vznikají. Jen se posouvají do oblastí s vyšší přidanou hodnotou v oblasti řízení nebo programování, což je pozitivní pro celou ekonomiku.

Autopilot Toyota v závodě Siemens

„Cílem automatizace nejsou jen úspory provozních a personálních nákladů, vyšší bezpečnost, nižší opotřebení techniky, ale také úleva od monotónní, neustále se opakující činnosti,” říká Aleš Hušek, vedoucí oddělení Logistics Solutions, specialista na systémová řešení a automatizaci ve firmě Toyota Material Handling CZ.Automatizace přináší mnohostranné výhody. Každý, kdo o automatizaci uvažuje, sleduje několik cílů současně: zjednodušení a zpřehlednění toku materiálů nebo výrobků, zvýšení přesnosti a bezpečnosti manipulace a dosažení vysoké produktivity při rozumné návratnosti investice. Růst mezd manipulantů, pokud se bude dále prohlubovat a udrží se delší dobu, ke zkracování doby návratnosti jistě přispěje.“

Podle Aleše Huška musí každý, kdo o automatizaci některého ze svých provozů uvažuje, provést pečlivou a podrobnou analýzu svých potřeb a možností a odpovědět si na tyto důležité otázky:

  • Odpovídají prostory, podlahy a logika manipulace, logistiky a skladování nárokům automatizace?
  • Jaké jsou rozměry manipulovaných jednotek a jejich hmotnost?
  • Do jakých výšek se bude zakládat.
  • Pracujeme v rámci určitých stabilních procesů? Jaké změny můžeme očekávat?
  • Je použitelný některý z existujících způsobů řízení a navigace AGV strojů?

Na studii proveditelnosti poté navazuje detailní specifikace systému, komunikačních kanálů, IT rozhraní, potvrzování a evidence provedených manipulací, podrobný časový a technický plán instalace, analýza rizik, nastavení a provedení akceptačních testů, zajištění servisu a školení personálu.

U nás i v celé Evropě přibývají unikátní i standardní referenční instalace, ve kterých již počet automatických vozíků řady Toyota Autopilot překročil 800 jednotek. Toyota Material Handling CZ na to reaguje posílením týmu specialistů, který má na starosti rozvoj automatizace v rámci oddělení Logistic Solutions. Zákazníci zde získají komplexní informace podložené našimi vlastními bohatými praktickými zkušenosti z tuzemska i z Evropy. 

Ve spolupráci s uvedenými firmami připravil Václav Podstawka.

Foto: Linde, STILL a Toyota

Similar Posts