Distribuce a zásobování
Zajímavou tiskovou zprávu jsme obdrželi od agentury LESENSKY.CZ. Roman Mazák (předseda Družstva CBA) v této zprávě upozorňuje na to, že mnozí výrobci potravin selhávají v přepravě zboží, což se neslučuje s jejich deklarací aktivního přístupu k ekologii.

V textu zmíněné tiskové zprávy je uvedeno, že řada výrobců potravin sice deklaruje aktivní přístup k ekologii, velká část z nich ale selhává v tom nejzákladnějším – rozvozu zboží. Z továren totiž výrobky směřují nejprve do centrálních skladů, odkud následně putují k jednotlivým velkoobchodům. Nesmyslnost tohoto řešení se naplno ukazuje u velkoobchodů mimo hlavní město. Kamiony se zbožím zbytečně jezdí po republice tam a zpět, namísto aby zavezly zboží napřímo. Znamená to přitom nejen značnou ekologickou zátěž, ale ve finále i dražší zboží. Pokud by systém logistiky byl efektivnější, mohlo by díky snížení nákladů zlevnit zhruba o 5 procent.

Tisková zpráva dále uvádí, že palčivá otázka ekologie je významným tématem i v odvětví potravinářství. Řada výrobců potravin se tak snaží jít naproti udržitelnosti a uchylovat se například k omezování plastů, bio přístupu či většímu využití recyklovatelných materiálů. Velmi často přitom ale selhávají u naprostého základu, kterým je způsob zásobování.

„Řada dodavatelů se vůbec nedívá na ekologii z hlediska logistiky. Zboží naprosto nesmyslně vezou nejdříve do centrálního skladu, který je nejčastěji v Praze, ze kterého poté dané komodity putují k velkoobchodům. V našem případě se tak lze setkat i s tím, že zboží vyrobené v Olomouci míří namísto velkoobchodu v nedalekém Šumperku nejdříve do hlavního města, kde se přeloží do jiného kamionu a ten až poté zaveze do našeho šumperského skladu,“ tvrdí předseda Družstva CBA Roman Mazák.

Podle něj se přitom problém týká výrobců napříč různými sortimentními skupinami – od nápojů, přes cukrovinky až po slané pochoutky. Zároveň v tomto směru nelze ani rozlišovat mezi nadnárodními a tuzemskými producenty. „Obzvláště zarážející je to u světoznámých značek a koncernů, které často mají ustanovené i vlastní oddělení zaměřené na environmentální přístup či politiku. Když ale na ně apelujeme, ať v rámci logistiky šetří životní prostředí tím prakticky nejjednodušším způsobem, opáčí, že to není možné,“ uvádí Roman Mazák.

Tento přístup k logistice přitom znamená nejen vyšší ekologickou zátěž, ale ve finále také dražší zboží. „U příkladu zboží vyrobeného v Olomouci to znamená 500 zbytečných kilometrů pro jeden kamion navíc. Z hlediska spotřeby paliva se nejedná o malou položku, k tomu je ale nutné připočíst také náklady na řidiče, které stále rostou, stejně tak mýto a překládku zboží do jiného kamionu, tedy opět náklady na lidskou práci. Z našich propočtů vychází, že pokud by se tyto zbytečné mezikroky vynechaly a zboží bylo zaváženo přímo do našeho skladu, může být ve finále o pět procent levnější. Na první pohled to není možná úplně závratná částka, v jádru jde nicméně o princip – pokud deklarují ekologický přístup, musí být schopní takto uvažovat i při rozvozu zboží. O ekonomickém hledisku nemluvě,“ říká Roman Mazák.

Podle propočtů družstva se problém se zavážením zboží přes centrální sklad výrobce týká tisíců kamionů ročně, které se tímto způsobem pohybují po České republice. „Řešením v tomto směru jsou jednoznačně pokuty, poněvadž to škodí jednak životnímu prostředí, ale přetěžuje to i síť tuzemských komunikací. Zboží musí jít přímo z továren do jednotlivých – v našem případě velkoobchodních – skladů. Přístup ale musí změnit dodavatel, buď sám od sebe, nebo právě přísnější regulací,“ je přesvědčen Roman Mazák.

Toto počínání přitom podle něj ukazuje i na nesmyslnost většího počtu sazeb daně z přidané hodnoty u různých výrobků. Výsledná cena je totiž kvůli neochotě výrobců okleštit náklady o zbytečnou logistiku stejně vyšší.  „Je to jen další argument pro to, aby byla u všech potravin jednotná daňová sazba. Ostatně ukázalo se to i v nedávné době pandemie při prodeji ochranných pomůcek. V tomto případě zase předvedly nehorázný přístup některé nadnárodní řetězce, které tyto produkty prodávaly za extrémně vysoké ceny, ačkoliv byly osvobozeny od daně. Místo ní se však do ceny promítla obrovská obchodní přirážka,“ uzavírá Roman Mazák.

Agentury LESENSKY.CZ jsme se zeptali na konkrétní výrobce, kterých se kritika týká. Roman Mazák nám však vzkázal, že konkrétní být nemůže, ale podle jeho vyjádření se tento problém týká 90 procent společností, jedná se tedy o stovky firem. V souvislosti s neekologickým přístupem Roman Mazák poukazuje na dvě kategorie:

  1. Velcí nadnárodní výrobci. „Příkladem může být výrobce s továrnou v polském Krakově, od kterého odebíráme tisíc ucelených kamionů ročně. Zboží jede najatou dopravou 550 km do Prahy, kde se složí do centrálního skladu. Tam ho další dopravce naloží a zaveze do Šumperka, což je dalších 250 km. Už roky se přitom snažíme, ať jede z Krakova přímo do Šumperka jen 330 km. Každý kamion tak ujede navíc 470 km. Pokud to vynásobíme ročním počtem kamionů (1000), které k nám míří, je to 470 000 km ročně jen v případě jednoho výrobce a jen náš sklad. Jen u tohoto případu se jedná o 11 750 000 litrů nafty. Jen v ČR se můžeme bavit o miliardách spotřebovaných litrů nafty. Dále je třeba zmínit opotřebovaná vozidla a komunikace a přetížení dopravy,“ tvrdí Roman Mazák. 

  2. Přímé zásobování prodejen výrobci. „Je to největší problém pivovarů, ale nejen jich. Na prodejnu jede místo jednoho zásobovacího auta jen od pivovarů dalších osm. Pokud to vynásobíte 15 tisíci prodejnami a stovkou výrobců, tak jsme u podobných čísel jako v prvním případě. Zarážející je, že všichni tito výrobci se prezentují, jak neuvěřitelně myslí a podporují ekologii. Ale opak je pravdou. Na prvním místě je zisk,“ upozorňuje na závěr Roman Mazák.

Zdroj: LESENSKÝ.CZ

Similar Posts